Plavím se po mořích už 20 let. Vnímám jeho krásy všemi smysly, a tak není divu, že nejraději píšu příběhy o krásných místech, dalekých plavbách a prožitých dobrodružstvích. Plavba po mořích a oceánech má však i svá nebezpečí. A to paradoxně i na dnešních, nádherných a nejmodernější elektronikou vybavených jachtách. Moře je živel, a tak štěstí v jeho náručí přeje připraveným. Ne, dnes nechci psát o těch kapitánech, kteří sotva dokáží zapnout satelitní přijímač GPS, natož na něm nastavit parametry tak, aby ukazoval místo, co nejblíže skutečné poloze lodi. Dnes chci psát o nebezpečí, které hrozí i vám všem ostatním.

Dnešní doba přinesla navigační fenomén – „mapový plotr“. Nápad to byl skvělý. Už není třeba riskovat tak časté chyby při přenášení a zakreslování zeměpisné polohy do mapy. Navigace s ním je rychlá a nesmírně pohodlná. I zde však platí důvěřuj, ale prověřuj. Důvodem k napsání tohoto příspěvku byly dva mé zážitky, které se staly v Chorvatsku v létě 2003.

Velkou část tohoto roku jsem strávil jako kapitán na 24 metrové motorové jachtě „Laboe“. Loď je vybavena krásným a úměrně tomu také drahým satelitním navigačním přístrojem GPS s mapovým plotrem se zobrazením na obrazovce připomínající svou velikostí již menší televizi. Jedná se o typ Garmin 2010C využívající celosvětově hojně používaný systém elektronických map typu C-map. Ty naše mapy byly zakoupeny v roce 2002. Přístroj samotný mě nadchnul. Dokonce má i české menu, takže díky srozumitelnosti ovládání rychle pochopíte to obrovské množství poskytovaných informací a velmi rychle podlehnete iluzi neomylnosti a přesnosti čísel v řádu tisícin za jednotlivými desetinnými čárkami.

Jedna z mých cest vedla podél západního pobřeží ostrova Žirje ve střední Dalmácii. Rychlost 10knot, klidné moře, dobrá dohlednost. Důvodem mé plavby byla chuť zjistit, zda ve skutečnosti existuje záhadný ostrov Nozdra, jež zachycují papírové mapy „Male karte“ chorvatské výroby, ale na který úplně zapomněla firma, která poskytla informace zobrazující se na obrazovce mého plotru a lodím plujícím v této oblasti tvrdí, že se jedná o podmořskou plotnu v hloubce mezi 10-20 metry pod vodou. Tedy hloubku, přes kterou lze klidně a bezpečně provést v noci, či za bouře se špatnou viditelností loď s nám běžnou velikostí a ponorem. Čím více jsme se blížili poloze 43o40,174’N 015o 35,586’E (místu, které udává GPS mapa), tím více nás zajímala skutečnost! První odpověděl na naši otázku radar.

Před přídí lodi je bod – jakási překážka vystupující nad hladinu. Za několik dalších minut jsme se přesvědčili o hrůzné skutečnosti. Na tuto polohu nelze doplout, protože leží na ostrově. Ve skutečnosti je zde nadmořská výška okolo 3 metrů. Hluboce cítím se všemi, kterým se tento ostrov připlete v šeru noci do cesty a chápu leknutí kapitánů, navigujících své lodi pomocí elektronických map bez kontroly s papírovou mapou. Opouštěl jsem toto místo se smíšenými pocity. Na druhou stranu si zase říkám, že je veliká škoda, že o tomto ostrově již chorvatské mapy vědí. Mohl jsem zde vztyčit českou vlajku a jako objevitel se prohlásit guvernérem.

Jen o několik dnů později, v neděli 7.9.2003 jsme na VHF radiu kanále 16 slyšeli signál nouze. Volání zachytilo i Radio Split. Okamžitě se rozeběhla záchranná akce. Podobnou příležitost jsem si nemohl nechat ujít. Chtěl jsem být při tom a snad i pomoci. Do potíží se však dostala portugalská megayachta „Costa Magna“. Pomoci právě jí by ovšem bylo nad naše síly. Tato 40 metrů dlouhá, ocelová, motorová kráska najela na podmořský útes poblíž ostrova Žut. Záchranné práce trvaly celé dva dny. Za pomoci dvou velkých a jednoho menšího remorkéru se podařilo stáhnout loď z útesu. Při transportu do Šibenického doku bylo nutné čerpat potřebné množství mořské vody plnící vnitřní prostory lodi. Vše pečlivě hlídal rychlý člun místní záchranné služby – SAR. Loď byla odvlečena do suchého doku a po jejím vyzdvižení z vody se zjistil rozsah škod. Na lodi po kolizi s kamenem vznikly 30ti metrové rýhy, jež mezi žebry tvořily díry. Největší z nich byla až 40cm dlouhá. Je s podivem, že loď vůbec zůstala na hladině. Vše proběhlo velmi profesionálně. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem později z rozhovoru s kapitánem lodi zjistil skutečnost, která vedla k této katastrofě. Loď plula běžnou cestovní rychlostí a její kapitán ji bezstarostně vedl podle obrazovky mapového plotru. I v tomto případě nezakreslovala elektronická mapa podmořský útes v hloubce okolo 1,5 metru. Dodatečným nahlédnutím do papírové mapy kapitán zjistil, že papírové mapy o této skále vědí. Pozdě – samotná škoda na lodi, bez záchranné akce činí předběžně 75.000,-EUR a oprava si vyžádá půl roku času. Kolik to bude skutečně, to ukáže až čas. A to vše jen kvůli slepé důvěře jedinému zdroji informací. Takže kapitáni pozor! Jedná se o polohu 43o50,550’N 015o 22,635’E. Bohužel si teď nedokážu přesně vzpomenout, který z italských výrobců elektronických map pozapomněl na tuto „maličkost“. Firma C-map však tento „kamínek“ zakreslila.

Ať už to byl kdokoli, dobře si přečtěte nudný odstavec, který vám píšou všechny mapové plotry hned po jejich zpuštění. Ten totiž říká, že:“Veškeré informace na této mapě mají pouze informativní charakter a Vy přebíráte plnou odpovědnost za jejich využití!“

Následným stisknutím tlačítka Enter se pak zavazujete svým souhlasem s touto právnickou formulací. Takže na to myslete až budete plout.

Doufám, že jsem vás tímto článkem úplně neodradil od využívání této skvělé techniky. Ono totiž stále zůstává otázkou, zda některá jiná místa na zemi zase lidé neopomenuli zakreslit na mapy papírové a citlivá oka satelitních zaměřovačů je zaznamenala pro moderní mapy elektronické. Kdo ví?

Hodně štěstí při vašich plavbách a dobrý vítr do plachet vašim lodím přeje kpt. Pepa Dvorský

Převzato z webu firmy Ocean Tour Hradec Králové

Napsal admin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..