64/1932
ÚMLUVA A STATUT
o mezinárodním režimu námořních přístavů, podepsané
v Ženevě dne 9. prosince 1923.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
Jménem republiky Československé,
Německa, Belgie, Brasilie, Velké Britanie (s Novým Zélandem a
Indií), Bulharska, Chile, Dánska, Španělska, Estonska, Řecka,
Maďarska, Italie, Japonska, Litevska, Norska, Nizozemí,
Salvadoru,
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Siamu, Švédska, Švýcarska
a
Uruguaye
byla sjednána tato Úmluva se Statutem, přílohou
a podpisovým zápisem:
(Překlad.)
Úmluva a Statut
o mezinárodním režimu námořních
přístavů.
Německo, Belgie, Brasilie, Říše Britská (s Novým Zélandem
a Indií), Bulharsko, Chile, Dánsko, Španělsko, Estonsko, Řecko,
Maďarsko, Italie, Japonsko, Litva, Norsko, Nizozemí, Salvador,
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Siam, Švédsko, Švýcarsko,
Československo a Uruguay,
přejíce si zajistiti v míře co možná největší svobodu
dopravy, o níž jedná článek 23 e) Úmluvy o Společnosti národů,
zaručujíce v námořních přístavech, podléhajících jejich
svrchovanosti nebo pravomoci, pro potřeby mezinárodního
obchodu
rovné nakládání s loďmi všech smluvních států, jejich
zbožím a
cestujícími;
jsouce toho názoru, že nejlepší způsob k dosažení tohoto cíle
jest sjednání všeobecné mezinárodní úmluvy, k níž může
později
přistoupiti co možná největší počet států;
majíce na zřeteli, že konference, jež se sešla 10. dubna
1922
v Janově, žádala v resoluci zaslané příslušným orgánům
Společnosti
národů se souhlasem Rady a Shromáždění Společnosti, aby
byly co
nejdříve sjednány a v účinnost uvedeny mezinárodní úmluvy
o
dopravním režimu, o nichž jednají mírové smlouvy, a že článek
379.
Versaillesské smlouvy a jemu odpovídající články ostatních
smluv
zamýšlely vypracování všeobecné úmluvy o mezinárodním režimu
přístavním;
přijavše pozvání Společnosti národů k účasti na
konferenci
shromážděné v Ženevě dne 15. listopadu 1923;
jsouce starostlivy toho, aby uvedly v účinnost ustanovení
přijatého tam statutu, platného pro mezinárodní režim námořních
přístavů, a sjednaly k tomu cíli všeobecnou úmluvu,
jmenovaly
Vysoké smluvní strany svými plnomocníky:
President Německé říše:
pana Gottfrieda Aschmanna,
generálního konsula v Ženevě;
Jeho Veličenstvo král Belgů:
p. Xavera Neujeana,
belgického ministra železnic, námořnictva, pošt,
telegrafů a telefonů, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
President republiky Spojených
Států Brasilských:
p. komandanta-majora
E. Leitao de Carvalho,
důstojníka hlavního štábu, profesora na škole hlavního
štábu v Rio de Janeiro, delegáta na druhé
všeobecné konferenci dopravní a transitní,
a
p. Eliseu da Fonseca Montarroyos,
člena poradní a technické komise pro dopravu
a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci
dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Spojeného
království Velké Britanie a
Irska i britských zámořských držav,
císař Indický:
Sira Huberta Llewellyna Smitha,
K. C. B., hlavního národohospodářského poradce
britské vlády, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
Za Dominium Novozélandské:
Ctihodného Sira James Allena,
k. C. B., vysokého komisaře pro Nový Zéland ve
Spojeném království;
Za Indii:
Velectihodného lorda Hardinge of Penshurst,
K. G., G. C. B., G. C. S. I., G. C. M. G., G. C. I. E.,
G. C. V. O., I. S. O., tajného radu, bývalého
místokrále, bývalého velvyslance;
Jeho Veličenstvo král Bulharů:
p. D. Mikoffa,
chargé d’affaires v Bernu;
President republiky Chilské:
p. Františka Rivase Vicunu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u švýcarské Spolkové rady, u presidenta Československé
republiky, u presidenta republiky Rakouské
a u Jeho Jasné Výsosti říšského správce Maďarského,
delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní
a transitní;
Jeho Veličenstvo král Dánský:
p. P. A. Holck-Coldinga,
přednostu odboru v ministerstvu veřejných prací,
člena poradní a technické komise pro dopravu a
transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci
dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král
Španělský:
p. Guillermo Brockmanna y Abarzuza,
generálního inspektora silnic, průplavů a přístavů,
člena poradní a technické komise pro dopravu a
transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci
dopravní a transitní;
President republiky Estonské:
p. Karla Roberta Pustu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u presidenta republiky Francouzské, člena poradní
a technické komise pro dopravu a transit, delegáta
na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Helénů:
p. A. Politise,
technického delegáta řecké vlády v Paříži, delegáta
na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní,
a
p. Dimitrije G. Phocase,
fregatního kapitána řeckého námořnictva, delegáta
na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;
Jeho Jasná Výsost říšský
správce Maďarský:
p. Emila de Waltera,
ministerského radu v král. maďarském ministerstvu
zahraničních věcí, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Italský:
p. Pavla Bignami,
bývalého státního podtajemníka, bývalého poslance,
delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní
a transitní;
Jeho Veličenstvo císař
Japonský:
p. S. Okuyamu,
velvyslaneckého radu, zástupce ředitele japonského
úřadu při Společnosti národů v Paříži, delegáta na
druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;
President republiky Litevské:
p. C. Dobkeviciuse,
radu litevského vyslanectví v Paříži, delegáta na
druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Norský:
p. Gabriela Smitha,
delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní
a transitní;
Její Veličenstvo královna
Nizozemská:
p. Jonkheera W. J. M. van Eysinga,
profesora na universitě v Leydenu, člena poradní a
technické komise pro dopravu a transit, delegáta
na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;
President republiky Salvadorské:
p. J. G. Guerrera,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u presidenta republiky Francouzské a u Jeho Veličenstva
krále Italského, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Srbů,
Chorvatů a Slovinců:
p. B. Voukovitche,
ředitele státních drah, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Siamský:
p. Phya Sanpakitche Preechu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u Jeho Veličenstva krále Španělského a u Jeho
Veličenstva krále Italského, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
Jeho Veličenstvo král Švédský:
p. barona Alströmera,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u Švýcarské Spolkové rady;
Švýcarská spolková rada:
p. doktora Roberta Herolda,
ředitele oddělení železnic spolkového odboru pro
pošty a železnice, člena poradní a technické komise
pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné
konferenci dopravní a transitní;
President republiky Československé:
p. J. Dvořáčka,
zplnomocněného ministra a přednostu
národohospodářského odboru ministerstva
zahraničních věcí;
President republiky
Uruguajské:
p. Benjamina Fernandeze y Medina,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra
u Jeho Veličenstva krále Španělského, předsedu
poradní a technické komise pro dopravu a transit;
kteří, vyměnivše své plné moci, jež shledali v dobré a
náležité formě, dohodli se takto:
Čl.1
Smluvní státy prohlašují, že přijímají připojený statut
o
mezinárodním režimu námořních přístavů, usnesený na
druhé
všeobecné konferenci dopravní a transitní, která se shromáždila
v
Ženevě 15. listopadu 1923.
Tento statut bude považován za nerozlučitelnou součást této
úmluvy. V důsledku toho prohlašují státy, že berou na sebe
povinnosti a závazky tohoto statutu v mezích a za podmínek v něm
uvedených.
Čl.2
Tato úmluva nedotýká se nikterak práv a povinností
vyplývajících z ustanovení mírové smlouvy, podepsané dne
28.června
1919 ve Versailles, nebo z ustanovení ostatních obdobných
smluv,
pokud jde o mocnosti tyto smlouvy podepsavší neb z nich prospěch
mající.
Čl.3
Tato úmluva, jejíž oba texty francouzský i anglický jsou
stejně autentické, bude míti dnešní datum a může býti až
do
31. října 1924 podepsána každým státem zastoupeným na ženevské
konferenci, každým členem Společnosti národů a každým státem,
jemuž Rada Společnosti národů k tomu účeli zašle jeden výtisk
této
úmluvy.
Čl.4
Tato úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou
odevzdány generálnímu tajemníku Společnosti národů, jenž
oznámí
jejich převzetí všem státům úmluvu podepsavším neb k ní
přistoupivším.
Čl.5
Po 1. listopadu 1924 může k této úmluvě přistoupiti každý
stát zastoupený na konferenci zmíněné v článku 1., každý
člen
Společnosti národů a každý stát, jemuž Rada Společnosti národů
zaslala za tím účelem výtisk úmluvy.
Přistoupení toto bude provedeno listinou zaslanou generálnímu
tajemníku Společnosti národů k uložení v archivu sekretariátu.
Generální tajemník zpraví o tomto uložení ihned všechny státy
úmluvu podepsavší neb k ní přistoupivší.
Čl.6
Tato úmluva nabude účinnosti teprve, až bude ratifikována ve
jménu pěti států. Dnem účinnosti bude devadesátý den po převzetí
páté ratifikace generálním tajemníkem Společnosti národů.
Později
počne tato úmluva míti účinnost, pokud jde o tu kterou
stranu,
devadesátým dnem po převzetí ratifikační listiny neb oznámení
o
přístupu.
V souhlase s ustanoveními článku 18. Úmluvy o Společnosti
národů generální tajemník zapíše tuto úmluvu do rejstříku
v den,
kdy vstoupí v účinnost.
Čl.7
Generální tajemník Společnosti národů povede, přihlédaje
k
článku 9., zvláštní záznam o tom, které strany tuto úmluvu
podepsaly nebo ratifikovaly, které k ní přistoupily neb ji
vypověděly. Tento záznam bude stále vyložen k nahlédnutí
členům
Společnosti a bude uveřejňován co nejčastěji podle pokynů
Rady.
Čl.8
S výhradou ustanovení článku 2. této úmluvy může býti
tato
úmluva vypovězena kteroukoli ze stran po uplynutí lhůty pěti
let
ode dne, kdy nabyla pro tuto stranu účinnosti. Výpověď bude
dána
ve formě písemného oznámení řízeného generálnímu tajemníku
Společnosti národů. Opis tohoto oznámení uvědomující všechny
ostatní strany o dni, kterého bylo přijato, bude jim generálním
tajemníkem ihned zaslán.
Výpověď počne účinkovati za rok ode dne, kdy došla
generálního tajemníka, a bude míti účinek jen pro stát,
který ji
oznámil.
Čl.9
Každý stát, který tuto úmluvu podepsal nebo k ní přistoupil,
může prohlásiti buď při podpisu nebo při ratifikaci či přístupu
k úmluvě, že přijetí této úmluvy nezavazuje buď žádné
nebo některé
z jeho protektorátů, kolonií, držav neb území zámořských,
podléhajících jeho svrchovanosti nebo pravomoci, a může později
k ní přistoupiti v souhlasu s článkem 5. odděleně jménem
kteréhokoliv z těchto protektorátů, kolonií, držav nebo území
zámořských vyjmutých tímto prohlášením.
Výpověď může rovněž býti dána odděleně za kterýkoliv
protektorát, kolonii, državu nebo území zámořské; pro
takovou
výpověď platí ustanovení článku 8.
Čl.10
Revise této úmluvy může býti požadována kdykoliv jednou
třetinou smluvních států.
Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci
tuto
úmluvu.
Dáno v Ženevě, dne devátého prosince roku tisícího
devítistého dvacátého třetího v jediném výtisku, který zůstane
uložen v archivu sekretariátu Společnosti národů.
NĚMECKO
GOTTFRIED ASCHMANN
BELGIE
XAVIER NEUJEAN
BRASILIE
E. LEITAO DE CARVALHO
E. MONTARROYOS
BRITSKÁ ŘÍŠE
H. LLEWELLYN SMITH
NOVÝ ZÉLAND
J. ALLEN
INDIE
HARDINGE OF PENSHURST
BULHARSKO
D. MIKOFF
CHILE
FRANCISCO RIVAS VICUNA
DÁNSKO
A. HOLCK-COLDING
ŠPANĚLSKO
S výhradou práva o vystěhovalectví podle článku
12. (dvanáctého) tohoto statutu.
GMO. BROCKMANN
ESTONSKO
C. R. PUSTA
ŘECKO
A. POLITIS D. G. PHOCAS
S výhradou práva o vystěhovalectví podle
článku 12. (dvanáctého) tohoto statutu.
A. P. D. Ph.
MAĎARSKO
WALTER
ITALIE
S výhradou práva o vystěhovalectví podle
čl. 12. (dvanáctého) tohoto statutu.
PAOLO BIGNAMI
JAPONSKO
S. OKUYAMA
LITVA
S výhradou práva o vystěhovalectví podle
čl. 12 (dvanáctého) tohoto statutu.
DOBKEVICIUS
NORSKO
GABRIEL SMITH
NIZOZEMÍ
V. EYSINGA
s vyloučením zámořských území, Nizozemské
Indie, Surinamu a Curacaa.
SALVADOR
J. GUSTAVO GUERRERO
KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ
S výhradou práva o vystěhovalectví podle
čl. 12 (dvanáctého) tohoto statutu.
B. VOUKOVITCH
SIAM
PHYA SANPAKITCH PREECHA
ŠVÉDSKO
ALSTRÖMER
ŠVÝCARSKO
HEROLD
ČESKOSLOVENSKO
S výhradou práva o vystěhovalectví podle
čl. 12 (dvanáctého) tohoto statutu.
J. DVOŘÁČEK
URUGUAY
B. FERNANDEZ Y MEDINA
Statut.
Čl.1
Námořními přístavy ve smyslu tohoto statutu rozumějí se
přístavy navštěvované normálně námořními loďmi a sloužící
zahraničnímu obchodu.
Čl.2
Za podmínky vzájemnosti a s výhradou obsaženou v prvním
odstavci článku 8. zavazuje se každý smluvní stát nakládati
v
námořních přístavech podléhajících jeho svrchovanosti
nebo
pravomoci s loďmi každého jiného smluvního státu stejně
jako s
vlastními nebo jako s loďmi kteréhokoliv jiného státu, pokud
jde o
svobodný přístup do přístavu, jeho používání a úplné užívání
výhod, jež poskytuje lodím, jejich zboží a cestujícím pro
plavbu a
obchodní podnikání.
Takto stanovená rovnost nakládání bude se vztahovati na
výhody všeho druhu jako přidělení pevných míst na nábřeží,
zařízení nakládací a vykládací, jakož i na dávky a
poplatky všeho
druhu vybírané ve jménu neb na účet vlády, veřejných úřadů,
koncesionářů nebo podniků všeho druhu.
Čl.3
Ustanovení předchozího článku nikterak neomezují svobody
příslušných úřadů námořního přístavu činiti opatření,
jež
pokládají za vhodná pro dobrou správu přístavu, jen když
tato
opatření jsou v souhlasu se zásadou rovného nakládání
vymezenou ve
jmenovaném článku.
Čl.4
Všechny dávky a poplatky vybírané za používání námořních
přístavů musí býti řádně uveřejněny dříve než vejdou
v platnost.
Totéž platí o řádech policejních a provozních.
V každém námořním přístavě bude míti přístavní správa
k
použití zájemníků sbírku platných dávek a poplatků, jakož
i
policejních a provozních řádů.
Čl.5
Při stanovení a vybírání celních neb podobných dávek,
místních dávek potravních neb spotřebních, jakož i vedlejších
poplatků vybíraných při dovozu neb vývozu zboží přes námořní
přístavy podléhající svrchovanosti nebo pravomoci smluvních
států,
nebude nikterak brán zřetel na vlajku lodi, takže nebude činěn
žádný rozdíl na úkor vlajky kteréhokoliv smluvního státu
mezi
vlajkou tohoto státu a vlajkou státu, jehož svrchovanosti nebo
pravomoci přístav podléhá, nebo vlajkou kteréhokoliv jiného
státu.
Čl.6
Aby zásada o rovném nakládání v námořních přístavech,
obsažená v článku 2., se nestala v praksi bezúčinnou
zavedením
jiných rozlišovacích opatření, učiněných proti lodím některého
smluvního státu, používajícím těchto přístavů, zavazuje
se každý
smluvní stát prováděti ustanovení článku 4., 20., 21. a
22.
Statutu připojeného k Úmluvě o mezinárodním režimu na železnicích,
podepsané v Ženevě 9. prosince 1923, pokud se tyto články
vztahují
na dopravu zásilek pocházejících z námořního přístavu
neb určených
do něho, ať je dotyčný smluvní stát smluvní stranou řečené
Úmluvy
o mezinárodním režimu na železnicích či nikoliv. Tyto články
musí
býti vykládány souhlasně s ustanoveními podpisového
protokolu
řečené úmluvy. (Viz přílohu.)
Čl.7
Cla vybíraná v kterémkoli námořním přístavu, podléhajícím
svrchovanosti nebo pravomoci některého smluvního státu,
nemohou
býti vyšší cel vybíraných na ostatních celních hranicích
téhož
státu ze zboží téhož druhu a téhož původu neb určení,
leč by
výjimečné důvody, založené zejména na zvláštních
okolnostech
zeměpisných, hospodářských a technických, ospravedlňovaly
výjimku.
Jestliže z výjimečných důvodů výše vytčených některý
smluvní
stát poskytne zvláštní celní výhody na jiných cestách pro
dovoz
nebo vývoz zboží, nepoužije toho jako prostředku k
nespravedlivému
rozlišování na úkor dovozu nebo vývozu přes námořní přístavy,
jež
jsou pod jeho svrchovaností nebo pravomocí.
Čl.8
Každý ze smluvních států vyhražuje si možnost, když to
byl
diplomatickou cestou oznámil, zastaviti výhodu rovného nakládání
vůči každé lodi státu, který by v některém přístavu,
jsoucím pod
jeho svrchovaností neb pravomocí, skutečně neprováděl
ustanovení
tohoto statutu vůči lodím onoho smluvního státu, jejich zboží
a
cestujícím.
V případě, že bude použito opatření předešlého
odstavce,
budou oba státy, jak ten, který dal k tomu podnět, tak i onen,
který bude opatřením postižen, míti právo obrátiti se k Stálému
dvoru mezinárodní spravedlnosti se žádostí svědčící
kanceláři
dvoru; soudní dvůr rozhodne ve zkráceném řízení.
Každý smluvní stát má však možnost prohlásiti při
podpisu neb
ratifikaci této úmluvy, že se vzdává práva použíti opatření,
obsažených v prvním odstavci tohoto článku, vůči všem
ostatním
smluvním státům, které by učinily stejné prohlášení.
Čl.9
Tento statut netýká se nikterak námořní plavby pobřežní.
Čl.10
Každý smluvní stát vyhražuje si právo zaříditi ve svých
námořních přístavech vlečnou službu, jak uzná za vhodné,
s
podmínkou, že budou zachovávána ustanovení článků 2. a 4.
Čl.11
Každý smluvní stát vyhražuje si právo zaříditi neb
upraviti
lodivodní službu, jak uzná za vhodné.
Bude-li lodivodství povinným, budou sazby a výkony podrobeny
ustanovením článků 2. a 4., avšak každý smluvní stát může
osvoboditi ony své příslušníky, kteří splní stanovené
technické
podmínky, od povinnosti vzíti si lodivodu.
Čl.12
Každý smluvní stát bude míti možnost prohlásiti při
podpisu
neb ratifikaci této úmluvy, že si vyhražuje právo omeziti
dopravu
vystěhovalců v souhlase se svým zákonodárstvím a řídě se
při tom
dle možnosti zásadami tohoto statutu, na lodi, jimž udělí
zvláštní
osvědčení, že vyhovují podmínkám vyžadovaným tímto zákonodárstvím.
Lodi k dopravě vystěhovalců oprávněné budou požívati ve všech
námořních přístavech veškerých výhod v tomto statutu
uvedených.
Čl.13
Tento statut vztahuje se na všechny lodi, ať patří
soukromníkům neb veřejným společnostem či státu.
Avšak netýká se nijak lodí válečných ani policejních neb
kontrolních, ani všeobecně lodí vykonávajících z jakéhokoliv
titulu veřejnou moc, ani všech jiných lodí sloužících výhradně
účelům sil námořních, vojenských neb leteckých některého
státu.
Čl.14
Tento statut netýká se nijak ani lodí rybářských ani výtěžku
jejich rybolovu.
Čl.15
Udělí-li některý smluvní stát jinému státu smlouvou, úmluvou
neb dohodou určitá práva v blíže vymezeném pásmu některého
ze
svých námořních přístavů za účelem ulehčení transitu
zboží a
cestujících určených do tohoto státu neb z něho pocházejících,
nemůže žádný jiný smluvní stát dovolávati se ustanovení
tohoto
statutu a požadovati práva obdobná.
Každý smluvní stát požívající takových práv v námořním
přístavu některého státu smluvního neb nesmluvního musí
se říditi
ustanoveními tohoto statutu, pokud jde o nakládání s loďmi
provozujícími s ním obchod, jakož i s jejich zbožím a
cestujícími.
Každý smluvní stát, který udělí taková práva státu
nesmluvnímu, je vázán uložiti státu, jenž bude požívati těchto
práv, v dohodě, kterou s ním za tím účelem uzavře,
povinnost
říditi se ustanoveními tohoto statutu, pokud jde o nakládání
s
loďmi provozujícími s ním obchod, jakož i s jejich zbožím
a
cestujícími.
Čl.16
Výjimečně a na dobu co možno nejkratší lze se odchýliti od
ustanovení článků 2. až včetně 7. článku zvláštními
nebo
všeobecnými opatřeními, jež by kterýkoli ze smluvních států
byl
nucen učiniti v případě vážných událostí dotýkajících
se
bezpečnosti státu neb životních zájmů země, při čemž se
rozumí, že
zásady tohoto statutu dlužno zachovati v míře co největší.
Čl.17
Žádný ze smluvních států nebude tímto statutem vázán,
aby
dovolil průvoz cestujících, jimž je zapovězen vstup na jeho
území,
nebo zboží takového druhu, jehož dovoz jest zakázán, ať z
důvodů
zdravotních nebo veřejné bezpečnosti, ať z důvodů ochrany
proti
nemocem zvířecím neb rostlinným. Pokud jde o jinou dopravu než
průvozní, žádný ze smluvních států nebude tímto statutem
vázán,
aby dovolil dopravu cestujících, jimž je zapovězen vstup na
jeho
území, nebo zboží, jehož dovoz nebo vývoz je zakázán domácími
zákony.
Každý smluvní stát bude míti právo učiniti ochranná opatření
nutná při dopravě zboží nebezpečného nebo jemu podobného,
jakož i
opatření všeobecné policie, včetně policie vystěhovalců
vstupujících na jeho území neb z něho vystupujících, při
čemž se
rozumí, že taková opatření nesmějí míti za následek
zavedení
rozlišování příčícího se zásadám tohoto statutu.
Žádné ustanovení tohoto statutu nebrání rovněž opatřením,
která byl nebo bude nucen učiniti kterýkoli ze smluvních států
podle všeobecných mezinárodních úmluv, v nichž je stranou,
nebo
jež budou snad později uzavřeny, zejména podle úmluv sjednaných
pod záštitou Společnosti národů o obchodu se ženami a dětmi,
o průvozu, vývozu a dovozu zvláštního druhu zboží jako
opia neb
jiných škodlivých drogů a zbraní nebo rybářských úlovků,
nebo
podle všeobecných úmluv, jež mají za účel ochranu práv
z vlastnictví průmyslového, literárního neb uměleckého,
anebo
úmluv, týkajících se falešných známek, nepravých označení
původu
neb jiných způsobů nekalého obchodu.
Čl.18
Tento statut nestanoví práv a povinností válčících a
neutrálních států v době války; nicméně zůstane v
platnosti i v
čase války v míře s těmito právy a povinnostmi slučitelné.
Čl.19
Smluvní státy se zavazují změniti ony úmluvy platné dne
9. prosince 1923, které odporují ustanovením tohoto statutu,
jakmile to okolnosti dovolí, a v každém případě při jich
uplynutí,
tak, aby je s nimi uvedly v souhlas, pokud to dovolí zeměpisné,
hospodářské a technické poměry zemí nebo krajů, jichž se
tyto
úmluvy týkají.
Totéž platí o koncesích udělených před 9. prosincem 1923 k
úplnému neb částečnému provozování námořních přístavů.
Čl.20
Tento statut nezahrnuje v sobě nikterak odnětí již platných
rozsáhlejších výhod udělených s ohledem na používání námořních
přístavů za podmínek slučitelných se zásadami tohoto
statutu;
rovněž neobsahuje zákazu povolovati podobné výhody v
budoucnosti.
Čl.21
Bez újmy ustanovení druhého odstavce článku 8. budou spory
vzniklé mezi smluvními státy o výklad nebo provádění
tohoto
statutu řešeny tímto způsobem:
Nemůže-li spor býti urovnán buď přímo mezi stranami nebo
jakýmkoli jiným smírným způsobem, mohou sporné strany, dříve
než
použijí jakéhokoli řízení rozhodčího nebo soudního urovnání,
předložiti spor k dobrému zdání orgánu, jenž bude ve věcech
dopravy a transitu ustaven Společností národů jako poradní a
technický orgán pro členy Společnosti. V naléhavém případě
může
předběžné vyjádření doporučiti veškerá prozatímní
opatření určená
hlavně k tomu cíli, aby mezinárodní dopravě vráceny byly výhody,
jichž užívala před činem neb událostí zavdavší podnět
ke sporu.
Nemůže-li spor býti urovnán jedním z řízení označených
v
předchozím odstavci, předloží jej smluvní státy soudu
rozhodčímu,
ačli se nerozhodly nebo nerozhodnou, v důsledku dohody mezi
stranami, předložiti jej Stálému dvoru mezinárodní
spravedlnosti.
Čl.22
Je-li záležitost předložena Stálému dvoru mezinárodní
spravedlnosti, bude nalézáno podle podmínek určených článkem
27.
statutu tohoto dvora.
V případě řízení rozhodčího a neshodnou-li se strany na něčem
jiném, označí každá strana jednoho rozhodčího; třetí člen
rozhodčího soudu bude vyvolen těmito rozhodčími anebo,
jestliže
tito se nemohou dohodnouti, bude jmenován Radou Společnosti národů
ze seznamu přísedících pro záležitosti dopravní a transitní,
zmíněné v článku 27. statutu Stálého dvoru mezinárodní
spravedlnosti; v tomto případě bude třetí člen vyvolen
souhlasně
s ustanoveními předposledního odstavce článku 4. a prvního
odstavce článku 5. Úmluvy o Společnosti národů.
Rozhodčí soud soudí na základě smluvní dohody o soudu,
sjednané společně mezi stranami. Nemohly-li se strany
dohodnouti,
stanoví tuto smluvní dohodu rozhodčí soud jednomyslným
usnesením,
prozkoumav nároky upravené stranami; nebylo-li docíleno
jednomyslnosti, rozhodne Rada Společnosti způsobem stanoveným
v
předešlém odstavci. Není-li řízení stanoveno smluvní
dohodou o
soudu, stanoví je rozhodčí soud sám.
Strany se zavazují, ačli smluvní dohoda neobsahuje ustanovení
opačných, přednésti během rozhodčího řízení Stálému
dvoru
mezinárodní spravedlnosti každou otázku mezinárodního práva
nebo
každou otázku právního výkladu tohoto statutu, o kterých by
rozhodčí soud na žádost jedné ze stran uznal, že předběžné
řešení
je pro urovnání sporu nutné.
Čl.23
Jest shoda v tom, že tento statut nesmí býti vykládán tak,
že
by v čemkoli upravoval práva a povinnosti inter se oněch území,
která jsou částí neb jsou pod ochranou téhož svrchovaného
státu,
ať tato území sama o sobě jsou smluvními státy či nikoliv.
Čl.24
Nic z předchozích článků nemůže býti vykládáno, jako by
se
jakkoli dotýkalo práv nebo povinností kteréhokoli smluvního
státu
jako člena Společnosti národů.
Příl.
Znění článků statutu o mezinárodním režimu na železnicích
a
ustanovení podpisového protokolu k němu se vztahujících:
Čl.4
Smluvní státy, uznávajíce nutnost ponechati provozu železnic
nezbytnou pružnost, aby mohl odpovídati mnohostranným potřebám
dopravy, zamýšlejí zachovati nedotčenu svobodu tohoto
provozu,
bdíce ovšem nad tím, aby této svobody nebylo zneužíváno vůči
mezinárodní dopravě.
Tyto státy zavazují se poskytnouti mezinárodní dopravě
přiměřené výhody a zakazují si každé rozlišování, které
by mělo
povahu nepřízně vůči ostatním smluvním státům, jejich příslušníkům
nebo lodím.
Výhody plynoucí z ustanovení tohoto článku nejsou omezeny na
transporty podléhající jednotné dopravní smlouvě; ony
vztahují se
rovněž na transporty označené v čl. 21. a 22. tohoto
statutu, a to
za podmínek v těchto článcích vytčených.
Čl.20
Smluvní státy, uznávajíce nutnost ponechati tarifům všeobecně
nezbytnou pružnost, aby se mohly co možná nejpřesněji přizpůsobiti
mnohostranným potřebám obchodu a obchodní soutěže, zamýšlejí
zachovati nedotčenu volnost v pořizování svých tarifů podle
zásad
připuštěných jejich vlastním zákonodárstvím, bdíce ovšem
nad tím,
aby této svobody nebylo zneužíváno vůči mezinárodní
dopravě.
Tyto státy zavazují se použíti na mezinárodní dopravu tarifů
přiměřených nejen jich výší, ale i podmínkami jich upotřebení,
a
zakazují si každé rozlišování mající povahu nepřízně vůči
ostatním
smluvním státům, jejich příslušníkům nebo lodím.
Toto ustanovení nebrání zavedení společných tarifů mezi
železnicemi a plavbou dbajících zásad stanovených v předchozích
odstavcích.
Čl.21
Výhody ustanovení článku 20. nejsou omezeny na transporty
podléhající jednotné dopravní smlouvě. Ony se vztahují
rovněž na
transporty, které projíždějí řadou tratí po železnici, na
moři
nebo na kterékoliv jiné cestě územími více smluvních států,
podléhajíce při tom různým dopravním smlouvám, za předpokladu,
že
budou splněny tyto podmínky:
Každá ze smluv po sobě jdoucích musí uvésti počáteční původ
a
konečné určení zásilky; zboží musí zůstati po celou dobu
trvání
celkové jízdy pod dohledem dopravců a býti každým z nich
bezprostředně předáno jeho nástupci, při čemž jsou přípustna
jen
ta zdržení, jež jsou nutna k vykonání předání a k obstarání
formalit celních, místních poplatků, policejních nebo jiných
správních formalit.
Čl.22
Ustanovení článku 20. jsou stejně použitelna jak v domácí,
tak v mezinárodní železniční dopravě na zboží uložené v
přístavě,
aniž by byla brána v úvahu vlajka, pod kterou bylo dovezeno
nebo
bude vyvezeno.
Podpisový protokol: Rozumí se, že každé rozličné nakládání
s
vlajkami, založené výhradně na ohledu na vlajku, musí býti
považováno za rozlišování mající povahu nepřízně ve
smyslu článků
4. a 20. statutu o mezinárodním režimu železnic.
Podpisový protokol
úmluvy o mezinárodním režimu námořních
přístavů.
Přikročujíce k podpisu úmluvy o mezinárodním režimu námořních
přístavů dnešního dne sjednané, dohodli se podepsaní, byvše
k tomu
řádně zplnomocněni, takto:
1. Jest shoda v tom, že ustanovení tohoto statutu budou
uplatněna na nouzové přístavy zřízené zvláště k tomu účelu.
2. Jest shoda v tom, že výhrada, učiněná britskou delegací
ohledně ustanovení oddílu 24. „Lodivodní akty“
(Pilotage Act) z r.
1913, jest připuštěna.
3. Jest shoda v tom, že povinnosti, obsažené ve francouzském
zákonodárství o námořních agentech („courtiers
maritimes“), nejsou
považovány za příčící se zásadě a duchu statutu o mezinárodním
režimu námořních přístavů.
4. Jest shoda v tom, že podmínka vzájemnosti, obsažená v
článku 2. statutu o mezinárodním režimu námořních přístavů,
nebude
míti za následek zbaviti výhod tohoto statutu smluvní státy,
nemající námořních přístavů, a které by nepožívaly v pásmu
nějakého námořního přístavu některého jiného státu práv,
o nichž
jedná článek 15. tohoto statutu.
5. V případě, že by některý stát neb území, na které se
úmluva nevztahuje, měly tutéž vlajku nebo národnost jako některý
stát smluvní, nemůže tento stát neb toto území dovolávati
se ve
svůj prospěch žádného práva zajištěného statutem o mezinárodním
režimu námořních přístavů vlajce nebo příslušníkům států
smluvních.
Tento protokol bude míti tutéž účinnost, platnost a trvání
jako statut dnes schválený, za jehož nerozlučitelnou součást
musí
býti považován.
Čemuž na svědomí výše jmenovaní plnomocníci podepsali
tento
protokol.
Dáno v Ženevě dne devátého prosince, roku tisícího
devítistého dvacátého třetího, v jediném výtisku, který
bude
uložen v archivu sekretariátu Společnosti národů; všem státům
na
konferenci zastoupeným bude předáno po jednom ověřeném
opise.
(Následují tytéž podpisy jako na konci úmluvy.)
Prozkoumavše tuto úmluvu se statutem, přílohou a podpisovým
zápisem a vědouce, že Národní shromáždění republiky
Československé s nimi souhlasí, schvalujeme a podpisujeme je.
Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť
republiky Československé přitisknouti dali.
Na hradě Pražském dne 13. června léta tisícího devítistého
třicátého prvého.
President republiky Československé:
T. G. Masaryk v.r.
L.S.
Ministr zahraničních věcí:
Dr.Edvard Beneš v.r.