Dva dny v Amsterdamu.

Je ráno. Budí nás hluk městského ruchu a auta projíždějící po nábřeží kolem nás. Čistíme zuby, vylézáme z kajut na horní palubu a prohlížíme si okolí našeho kotviště za denního světla. Zjištujeme, že jsme si snad ani nemohli vybrat lépe. Několik metrů od nás se do výše tyčí cihlová věž Montelbaanstoren. Ta byla postavena v 16. století a lidově se jí říkalo Malle Jaap (hloupý Jakub), protože její hodiny téměř nikdy neukazovali správný čas. Pod ní, v Oosterdoku, kotvily v 17. století lodě Východoindické a Západoindické společnosti. Dnes ve věži sídlí správa vodních kanálů. Do centa historické části města to máme jen několik ulic, takže nemá ani smysl vytahovat na břeh jízní kola.

Na lavičce na nábřeží, kousek od zakotvené lodi, sedí dvojice spokojeně vypadajících bezdomovců. Svítí sluníčko a je jim dobře. Dobrosrdečně nabízí, že po dobu naší nepřítomnosti nám budou plavidlo ostražitě hlídat. Jejich nabídku přijímáme a domlouváme cenu za tuto službu. Bude nás to stát každý den dvě plechovky českého piva. Zásoby zlatavého moku na lodi jsou víc než dostatečné a tak s platbou souhlasíme. Deset pohozených kol na palubě a hromada věcí pod chatrným zámkem na dveřích kajuty a za to určitě stojí. Udivující je, že oba pánové vládnou plynnou angličtinou a navíc nám k večeru věnují plastový pytel na odpadky, který nutně potřebujeme.

Přibíráme na pomoc „Michelina“ – osvědčeného knižního průvodce a plánujeme program na pondělí a polovinu úterý tak, aby byl dostatečně pestrý pro dospělé i děti. Během dopoledne se nám podaří shlédnout nějkrásnější architektonické památky Amsterdamu. Překrásný Scheepvaarthuis, dům lodní plavby na ulici Prins Hendrikkade, který je ukázkovým příkladem překrásné cihlové kreativity amsterdamské školy. Nemůžeme si nechat ujít věž nářků Schreierstoren a na náměstíčku Nieuwmarkt starou vážnici, která vypadá jako kulisa z pohádkového filmu. Abychom potěšili i děti, navštěvujeme jedno z tržišť se spoustou cetek, obrázků, květin a pestrou nabídkou konopných semínek i návodů a potřeb k pěstováním této zde tolik populární rostliny. Pak pokračujeme prohlídkou jednoho z noblesních patricijských domů a na Damu se fotografujeme u obelisku. Během dne se nám daří stihnout navštívit téměř všechny význačné městské památky. Pozdní odpoledne věnujeme umění. Několik hodin trávíme prohlídkou obrazů ve Van Gogh Museum. Protože děti nesdílí nadšení z obrazů jako jejich rodiče, navštěvujeme brusírnu diamantů. Prohlídka této atrakce je zajímavá i pro ně, problém spočívá pouze v tom, jak jim vysvětlit, že ve vzorkové prodejně není ke koupení nic, co by unesla naše kapsa.


Když se večer vracíme na loď, hlásí naši známí bezdomovci, že se po dobu naší nepřítomnosti nic nepřihodilo. Platíme slíbeným pivem a domlouváme se, v kolik hodin jim začíná hlídková směna další den. Po setmnění ponecháváme děti pod dohledem jdnoho z dospělých na lodi a odcházíme si užít nočního velkoměstského života. Na pokraji čtvrti neřesti nás přemlouvá skupinka církevních aktivistek, abychom nepodlehli pokušení a raději navštívili blízký kostel.

Na úterý máme připraven program hlavně pro děti. Jdeme nakupovat vyhlášené holandské řiditelné draky a pak navštěvujeme Scheepvaart Museum – námořní muzeum. Exponáty, které jsou zde k vidění jsou překrásné. Desítky a stovky lodních modelů, lodní výbava a staré mapy nás vracejí jakoby v čase o několik století zpět. Před budovou muzea kotví rekonstruovaný trojstěžník „Město Amsterdam“, napodobenina lodi Východoindické společnosti a menší útulný parník. Lodí nás provází průvodce v dobovém kostýmu a herci na palubě baví děti připravenými scénkami a pirátskou bitkou.

Po obědě se loučíme s našimi přáteli z lavičky, dáváme jim ještě jednu výplatu navíc, ohlížíme se za budovou NEMO – New Metropolis Science & Technology Museum, vypadající jako příď potápějící se lodi a vyjíždíme na úzký Zwanenburgwal gracht. Dva mosty před námi jsou viditelně nízké. Číslo na mapě udává, že jsou dokonce o několik centimetrů nižší než naše výška nad hladinou. Zkušeným okem obhlížíme situaci a pak se rozhodujeme vyzkoušet teorii v praxi. Několik lidí na prvním mostu se zastavuje v očekávání zajímavé podívané. My si ale věříme, protože po několika dnech plavby máme už loď v oku a dokážeme odhadnout výšku mostu průhledem přes větrnou clonu na přední vlajkový stěžeň. Díky odlivu se nám daří proplout. Mezera mezi nejvyšším bodem lodi a vystupujícími nýty je sotva několik milimetrů. Diváci se rozchází.

Odbočujeme na široký Amstel, míjíme radnici a podjíždíme Magere Brug, nejstarší most města z roku 1672, který je oblíbeným motivem na poštovních pohlednicích. Projíždíme otevřeným zdymadlem a zvolna opouštíme hranice města. Do večera nás čeká ještě několik kilometrů plavby.

Pokračování příště …

Napsal admin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..