Přes Braassenermeer a Goudu před Rotterdam.

Domy v Amsterdamu se rychle zmenšují za naší zádí, přidáváme plyn a plujeme po Amstelu směrem ke Goudě. Amstel je relativně široký a neprochází mnoha vesnicemi, ve kterých bývá rychlost plavby omezena na necelých 10 km/hod. Můžeme si tedy dovolit nasadit ostřejší tempo, aby nám plavba rychleji ubíhala. Po několika kilometrech sundáváme dětem kola z paluby na břeh. Hrajeme s nimi na honěnou. Děti jedou po asfaltové silničce vedoucí těsně vedle kanálu, my se vezeme na lodi. Jsme ve výhodě, nemusíme šlapat. Za těch několik dnů dovolené jsme se dokonale oprostili od každodenního shonu, v podstatě nikam nespěcháme a užíváme si plynoucího dne na horní palubě. Nastavujeme tváře slunci, popíjíme, vykládáme a je nám dobře.

Zastavujeme pouze dvakrát. První zastávku děláme, abychom si mohli na břehu prohlédnout plavidlo, jaké jsme ještě neviděli. Jeho základem jsou dvě surfová prkna, každé jinak dlouhé, vrak motocyklu Honda, jeden lodní šroub, několik rezavých želez a zbytek surfového ráhna: Chvíli surfo-skútr fotografujeme a na konec se rozhodujeme navštívit majitele v jeho domě s prosbou o svezení. Zvoníme na domovní zvonek, ale nikdo nám nepřichází otevřít. Druhou zastávku děláme před větrným mlýnem, který zasazen doprostřed zelené louky, vytváří kompozici jako z pohlednice.

Krajina kolem je dokonale holandská. Hladina kanálu je několik metrů nad okolním terénem, takže z okolních domů vidíme mnohde jen střechy. Že trasa kanálu křižuje silnici tak, že vede nad ní, nás už nemůže překvapit. Několik kilometrů severně od městečka Alphen aan de Rijn uhýbá z kanálu odbočka vpravo. Na mapách je značena žlutou barvou, což znamená, že vplutí je povoleno pouze po zaplacení speciálního poplatku, vyplnění registračního formuláře a vylepení samolepky na kajutu. Rádi obětujeme pět euro, protože nám to umožní opustit přeci jen trochu nudný Amstel, nepokračovat po Aarkanaalu a přes Drecht se proplavit na jezero Braassemermeer, kde je dobrá možnost přenocovat na dobře vybaveném kotvišti. Kotvíme loď u dlouhého dřevěného mola, neboť místa vedle trávníku jsou již obsazena, opouštíme loď a jdeme se projít po okolí. Den končíme bohatou večeří, teplou sprchou a nakonec zalézáme do spacáků v kajutách.


Ráno vyjíždíme na další cestu už kolem sedmé, abychom si měli čas prohlédnout Goudu a její vyhlášený sýrový trh. Trochu zklamání nám přináší zjištění, že sýrové trhy se konají vždy pouze ve čtvrtek, tedy až následující den. Gouda patří bezesporu mezi nejkrásnější města, která jsme během svého putování navštívili. Největší zážitkem pro nás byl bleší trh. Žasli jsme, co všechno je možné prodávat. Na pultech stánků pod okny radnice se snoubí rezavé hřebíky s panenkami, panenky s skříněmi a skříně s tisícem dalších použitých věcí. Ani my nedokážeme odolat a kupujeme si na památku starožitný litinový kávomlýnek. Stejně jako ostatní turisté navštěvujeme skvostný kostel St. Janskerk, vyhlášený několika desítkami překrásných vitrážových oken. Kostel je nejdelší v Holandsku, měří 123 metrů. Malebnému náměstí Goudy dodává středověkou atmosféru filigránsky členěná fasáda radnice. Daří se nám stihnout i zdejší další zajímavost, pohyblivou zvonkohru.

Původně jsme měli v plánu z Goudy plout zpět do Nieuwegeinu, ale blízkost Rotterdamu nás přiměla změnit operativně plán. Trochu ve spěchu a neradi se s hezkým starobylým městečkem loučíme a širokým kanálem spěcháme k moři. Cesta z Goudy do Rotterdamu je sice rychlá, plujeme na plný plyn, ale tento úsek cesty není ničím zajímavý. Vodní cesta je zde hojně využívána velkými nákladními loděmi, je potřeba pečlivě sledovat plavební dráhu, množství plavebních znaků a bójí. V podvečer připlouváme těsně před Rotterdam.

Pokračování příště …

Napsal admin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..